Kleio (dreaming_garden) wrote,
Kleio
dreaming_garden

Muž, který si hraje s vláčky

Inspirace je mrcha podšitá a občas prostě skočí s tématem naprosto nečekaným.
Jinak je to samozřejmě naprostá fikce. Mládeži zcela přístupná.

Muž, který si hraje s vláčky


Nejubožejší formou života je člověk, který si hraje s vláčky. Ani nevím, kde jsem to slyšel. Rozhodně si dovoluji oponovat. Kdybych si vyhradil pokoj vedle ložnice na parádní železnici, modely a funkční výhybky, nepřipadal bych si v jisté fázi svého života tak uboze. Patetický, stárnoucí… teplouš. Řekněme si to slovo na rovinu. Nikdy jsem nebyl gay. Zajímavý výraz. Nemám ho rád. Vidím jásavé barvy, glittry a špatnou diskotékovou muziku. Nic z toho nejsem. Jméno mám po prezidentu Husákovi a jsem chlap, který si hraje s vláčky. Jenom jsem si zatím ještě nekoupil model.
Ve třiceti se mně mamička zeptala, kdy si přivedu domů nějakou hodnou dívku, která se o mě postará. Neměl jsem to srdce říct jí pravdu. Měl jsem v plánu opustit Československo, mořil jsem se na cestovním ruchu do zbláznění. Téměř k narozeninám jsem dostal revoluci a plány byly pryč. Na druhou stranu to byla ideální příležitost opustit Nitru, vydat se do Prahy a začít znovu. Bylo na čase zjistit, kdo vlastně jsem.
Život se několikrát otočil dokola. Skončil jsem v Pittsburghu a poprvé jsem nemusel předstírat. Na ten dlouhý telefonát se sestrou nikdy nezapomenu. Ani na ten účet za něj. Když mě vítr dovál do Prahy, byl jsem už jiný člověk. Nikomu neublížit. Ovšem tím méně ubližovat sobě. A hlavně si na nic nehrát.
Práce v bance byla místy nudná, ale zbýval čas se projít na nádraží a podívat se na vlaky. Uklidňující dunění. V okamžiku, kdy jsem si chtěl do pokoje nastěhovat stůl pro svoji vlastní železnici, zazvonil telefon. Ne přesně, ale berme to metaforicky. Aleš potřeboval obsadit funkci, která čekala přímo na mě. Správa financí a znalosti v oblasti dopravy. Železniční. Tak jsem mu na to kývnul.
Já, stárnoucí teplouš, vstupující do Úřadu vlády. Dnes to bude deset let. Kdybych věděl, že jednou těmi samými dveřmi vstoupím jako ministr, na kterého naházejí tolik špíny, asi bych si to rozmyslel. A to by byla největší chyba mého života.
Je mi přes padesát, jsem svobodný, nemám děti a rád si hraju s vláčky. Model železnice doma nemám.
V pokoji pro vláčky má pracovnu úředník, kterého jsem praštil dveřmi. Můj Honza. Před ním si nemusím na nic hrát.


Pozn.: To když si přečtete docela zajímavý rozhovor s Gustavem Slamečkou, zatím jediným otevřeně homosexuálním politikem na české scéně (a že jich tam je jak naseto). Zajímavý, skromný, inteligentní a s láskou k vlakům a Janu Novákovi.
Využila jsem záchytná fakta z jeho životopisu.
Tags: b/b, originální tvorba, rps
Subscribe

  • Zkrocení zlé dopravy

    Se Solastovým ctěným dovolením zveřejňuji vánoční dárek, který jsem mu z přebytku nápadu a hlášek, které toužily býti uvedeny do kontextu, napsala.…

  • Lehce magorácké meta pro Dangerouss i ostatní odvážné šílence

    To jsme takhle jednou potřebovaly veselou představu. A protože jsme lehce šílené, vzniklo z toho metašílenství. Bylo tak divné, že jsem své milované…

  • 52

    Báseň na téma: Ledová voda. Dalo mi to docela práci, ono se totiž nedá jenom tak něco vkládat k…

  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 1 comment