Kleio (dreaming_garden) wrote,
Kleio
dreaming_garden

  • Location:
  • Mood:
  • Music:

Lehce magorácké meta pro Dangerouss i ostatní odvážné šílence

To jsme takhle jednou potřebovaly veselou představu. A protože jsme lehce šílené, vzniklo z toho metašílenství. Bylo tak divné, že jsem své milované slíbila, že jí ho napíšu. A tak jsem ho napsala.
Varování: Obsahuje velkou oranžovou mrkev a provázek.
Autorská poznámka: Oučelem textu tohoto je opěvovat přírody české krásu.

Užijte si to. ;)


Když ráno vyšel ze dveří polorozpadlého rybářského domku, oklepal se zimou. Rychle zaběhl dovnitř a vytáhl z cestovního pytle modrý svetr. Kdysi mu ho odkázala jeho babička ze Švédska. Byl už pravda značně opelichaný, ale sob se stále ještě přívětivě usmíval, takže Valdemarovi se ještě nechtělo jen tak ho vyhodit. Pořádně se do něj zachumlal, podkolenky si vytáhl, co nejvíc to dovolily, a vydal se na zahrádku pro mrkev. Měl štěstí, jedna masitá oranžová kráska zrovna vykukovala ven a přímo se nabízela k vytrhnutí. Za chviličku už se, samozřejmě dokonale očištěná, nesla do zaječí pasti.
Valdemar se cvičil trpělivosti, protože ryby už nemohl ani cítit, a tak bylo třeba lovit králíčky. Do sítě se ty potvory chytit nedaly, pytlácké oko neměl, musel je tedy přelstít. Z kartonové krabice, klacíku, provázku a mrkve vytvořil dokonalou past. Jedinou nevýhodou byl fakt, že musel třeba i několik hodin ležet v nedalekém příkopě a číhat na chvíli, kdy bude třeba škubnout provázkem. Dnes se králíčkům očividně nechtělo, asi i jim byla zima.
Valdemar zívl. Hned následovně ztuhl, protože v jeho zorném poli se objevilo cosi, co ho donutilo rychle sáhnout po dýce za pasem.
„TY!“ zakřičel a vrhl se na postavu v mandarinkové péřové bundě. Pěst přesně našla nejcitlivější místo čelisti.
Hynek mlčel, nevěda co říct, držel si svou pulzující tvář.
„Stýskalo se mi,“ tiše zašeptal nakonec. Valdemar se napřahoval k další ráně, ale ruka mu klesla. Místo toho bývalého druha pevně objal a na bolavé místo mu vtiskl něžný polibek.
„Proč tak najednou? A jak jsi nás našel?“ ptal se Valdemar překotně, i když hlavou mu běžely myšlenky zcela jiné. Jak asi bude Vilém reagovat, až uvidí svůdce i zrádce svého?
V odpověď mu vyšel vstříc Vilémův vyděšený křik. Srdce by se ustrnulo i kameni z toho vyděšeného nářku. Hynek s Valdemarem rychle přispěchali do chatrče, aby pomohli druhovi z nebezpečenství, do kterého jistě upadl. Ale běda, oba strnuli ve dveřích. Pohled na nebohého Viléma, toť vskutku strašný zjev! Kůže bledá svítila chladným šerem, zjizvena byla čerstvými i starými šrámy a zdála se býti podivně namodralou. To však nebylo s podivem, oba příchozí se toho krásného šlachovitého těla nabažili do sytosti. Z čeho se však tajil dech bylo Vilémovo podivné odění. On sám se rukama snažil zakrýt co nejvíce, ale jeho snažení bylo zcela marné. Růžová tanga se mu nepříjemně zarývala do míst, kam přísahal, že už se nic přiblížit nesmí, což mu způsobovalo bolest velmi nepříjemnou. Slzy se mu draly z očí a oba příchozí chtěli svého miláčka utěšit. Valdemar první rozpřáhl ruce a nabízel se k polaskání, ale Vilém se slovy: „Ta modrá mrcha kouše,“ přešel raději k druhému ze svých hostí a do oranžové bundy se láskyplně přivinul.
„Moment!“ přerušil Valdemar shledání ztracených milenců. „Tohle přece není správná reakce.“
„Má pravdu, měl bych tě toužit usmrtit, ne se k tobě tulit,“ zamyslel se Vilém a lehce povolil sevření.
„A všimli jste si, jaké směšné oděvy to nosíme?“ dodal Hynek a rychle začal svlékat nemožně barevnou péřovou bundu. Oba přátelé následovali jeho příkladu a zbavili se nepatřičných kousků oblečení. Valdemar decentně odklonil hlavu, když se Vilém zbavoval svých růžových tang, Hynek se naopak spokojeně kochal.
Když podél domku proskákal králíček s obří mrkví v tlamičce, dosedli ti tři trochu vyděšeně na podlahu.
„Chci zpět do svého příběhu,“ řekl Hynek, sám tak úplně nevěděl proč.
„Tobě se to říká, já v žádném vlastně ani nejsem,“ posteskl si Valdemar, který stejně jako jeho druhové cítil, že tento příběh není z těch, kde by se cítil dobře.
Jen Vilém mlčel, vědom si toho, co mu osud přichystal, neměnný mezi inkoustovými slovy. Zemře. Jako zloděj a vrah v kolo vpleten. A co na tom bylo nejhorší, zasáhlo ho plné vědomí toho, že zemře úplně sám, jenom tváří tvář nebesům, aby nemohl v posledních chvílích spatřit milovanou zemi. Těžce polkl.
„Nevím, jestli mi není milejší tato taškařice,“ zašeptal a znovu objal Hynkovu paži. Ten ho k sobě přivinul, aby mu dodal alespoň na chvíli pocit bezpečí.
„Ledaže...“ Valdemarovi v hlavě vířily myšlenky hledající z propletence příběhů.
Oči obou milenců ho s nadějí sledovaly. Leč místo do vysvětlování pustil se Valdemar do psaní. A psal a psal a pod jeho tužkou rostl svět a s ním se měnily osudy všech tří. Z Hynka se stal spisovatel, který předstíral smrt, aby se dotěrné milenky zbavil. Do cesty se mu připletl mladík ze mlýna, který mu jedné noci poskytl přístřeší a nakonec i srdce. Od té doby šťastně žili spolu. Jen Valdemar nakonec štěstí nedošel s pomoučněným chlapcem, nebyl mu přisouzen. Ale navěky opuštěný nezůstal, jičínský houslista, který k duetu s klavírem častěji a častěji přicházel, po mnoha letech našel odvahu a vyjevil své city životem zkoušenému muzikantovi.
Tyto příběhy líbily se Valdemarovým druhům. A protože fikci se meze nekladou, můžeme tvrdit, že takhle to bylo doopravdy.
Tags: b/b, literární dárky
Subscribe

  • Když...

    Název: Když... Fandom: Rychlé šípy Přístupnost: 12+ Shrnutí: Co když všechna naše životní setkání nejsou náhody, ale je to osud? Varování:…

  • Zkrocení zlé dopravy

    Se Solastovým ctěným dovolením zveřejňuji vánoční dárek, který jsem mu z přebytku nápadu a hlášek, které toužily býti uvedeny do kontextu, napsala.…

  • Muž, který si hraje s vláčky

    Inspirace je mrcha podšitá a občas prostě skočí s tématem naprosto nečekaným. Jinak je to samozřejmě naprostá fikce. Mládeži zcela přístupná.…

  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 2 comments