Kleio (dreaming_garden) wrote,
Kleio
dreaming_garden

Vítr v plachtoví, zákon jediný

Série šesti drabblů a jednoho bonusu z prostředí inspirovaném Drakeovými plavbami v Atlantském i Tichém oceánu. V hlavní roli hledání a dva krásní chlapci. Pro účely zdejší to celé konečně dostalo i název.
Věnováno všem nadšeným čtenářům, Lejdynce, Rye, Terdě, Dangie a možná i dalším, kteří si je oblíbili stejně jako já.


Na vlnách
Robin se naklonil přes palubu a vyprázdnil obsah žaludku do moře. Poprvé od vyplutí hořce zalitoval, že kdy opustil suchou zem.
Sbohem, příděle potravin, rybám jistě posloužíš líp, povzdechl si, když si otíral ústa.
Loď se znovu nebezpečně zhoupla. Jeho žaludek rovněž.
Hloupé běsnění živlů. Hloupý námořníci. Hloupý Robin.
Co si myslel? Že najde bratra na první zastávce? Neměl přeci ponětí, kam se ztratil, a jestli vůbec žije. Kapitán ho na palubě nechtěl. Neměl žádné zkušenosti, v životě neopustil pevninu. A nepil rum. Na služby Jejího Veličenstva nebyl prostě stavěný.
Proč jen kapitána neposlechl?
Na rameni ucítil dotek.
Tak proto.

Bríza
„A jednoho dne jsem vzal osud do vlastních dlaní a stal jsem se námořníkem,“ zašeptal Liam. Robin zasněně poslouchal, i když už dlouhou chvíli nevěděl, co Liam vlastně říkal.
„Co ty, proč jsi tady?“
Robin mlčel. Jak reagovat? Kvůli bratrovi. Musí ho najít. Kvůli Lucy. Aby jí dokázal, že je chlap. Kvůli penězům, protože je nouze. Protože je katolík a moře ho schová.
Správnou odpověď měl přímo před sebou, ale nechtěl a nemohl ji vidět.
„A proč ty?“ Snad mu odbočení vyjde.
„Lákají mě bílá místa na mapách. A miluju dobrý východní vítr.“
Místo dalšího hovoru vítr konečně napjal plachty.

Ticho před bouří
Těšil se chvilce společného rozhovoru, které se stávaly čím dál vzácnějšími. Robin to na sobě nedával znát, ale mladý loďmistr mu scházel. A nejvíc mu vadilo, že jeho malé zkušenosti mu neumožnili stát se Liamovým osobním pobočníkem.
Slunce zmizelo pod vodní hladinou. Stáli na palubě, opřeni o zábradlí. Oba šeptali. Robin byl rád. Při hlasitějším hovoru by Liam poznal, jak moc se mu chvěje hlas. Navíc to byla dobrá záminka pro to, proč si být vzájemně blíž.
„Kdy doplujeme na konec světa?“ zeptal se.
Liam se místo odpovědi hlasitě zasmál. Jeho smích rozřízl podvečerní ticho.
„Trefné označení místa, kam míříme.“

Černé mraky
Už když se na obzoru objevily černé mraky, sevřelo se Robinovi srdce strachy. Vypadaly jako černé kočky. Věštily smůlu. Když se z ničehož nic objevily dvě plně ozbrojené lodě bez vlajky, věděl, že je doopravdy zle. Vše se odehrálo během pár okamžiků, přesto měl pocit, že čas se zpomalil a podivně zhoustl.
Střelba a otřesy.
Požár se nedařilo hasit.
Podpalubí hyzdilo několik děr.
Posádka neorganizovaně pobíhala.
Ucítil zásah do ramene.
Svět zčernal.
„Roberte?“ uniklo mu přes zkrvavené rty.
Poté se ztratil mezi vlnami.
Liam křečovitě svíral zbraň. Muž, který proti němu stál, mu svou podobou bolestně připomínal, koho právě ztratil.

Nad hladinou
Nizozemská flauta rychle klouzala po hladině. Za pár dní měla dorazit k Flushingu a vyložit náklad. A taky pár nečekaných přírůstků, které posádka zachránila z moře.
Liam dnem i nocí hlídal toho, který býval krásným chlapcem. Když ho prvně spatřil u hladiny, musel prosit ostatní námořníky, aby ho rovněž vytáhli z vody. Uzlíček masa a krve. Zcela jednoznačně bez života. „Alespoň kvůli řádnému pohřbu,“ zašeptal Liam.
Potom se Robin nadechl. Liamovo srdce samou radostí málem vyskočilo z hrudi.
Od té doby se ovšem Robinův stav nelepšil. Spal. Liam bděl.
Když mu vtiskl polibek do vlasů, ucítil jemné sevření v dlani.

V přístavu
Ještě pořád to bolelo. I po těch dlouhých týdnech se skoro každou noc budil a v ranách mu škubalo. Vykřikl. Po vlasech ho pohladila Liamova starostlivá ruka. Robinovi se chtělo plakat. Pořád čekal na chvíli, kdy Liamovi dojde trpělivost a odejde. Den po dni si připadal jako čím dál větší přítěž. Jednou to určitě musí přijít... Nedokázal pochopit, proč někdo zůstává s mrzákem s roztříštěnou nohou a jedním okem.
„Prosím, nechej mě tady. Přístavní krčma je ideální místo, kde by měl někdo jako já zemřít...“ zašeptal plačící Robin.
V tom okamžiku Liamovi skutečně došla trpělivost. Robinovy popraskané rty umlčel polibek.

Pár bílých míst
V moři se koupalo čerstvé slunce a zbarvilo celý svět do ruda. Malá plachetnice se pohupovala na vlnkách, které způsobovaly lodě vracející se z ranního rybolovu. Robin se překvapeně podíval na Liama a hledal v jeho tváři odpověď.
„Jmenuje se Gillyflower,“ řekl Liam, jako by četl Robinovy myšlenky. „Je malá, ale zato velmi rychlá. A budu potřebovat jenom desetičlennou posádku.“
„Ale... ty odpluješ?“ Robinovi se chvěl hlas.
„My odplujeme.“
„Nepotřebuješ přeci chromého-“
„Psst!“ Liam mu přiložil prst na rty. Pak ho pevně objal a pohladil ho po vlasech. Robin se usmál.
„Je ještě pár bílých míst, která by zasloužila prozkoumat.“
Tags: b/b, drabble, originální tvorba
Subscribe

  • ...

    Určitě znáte všechny možné teorie o tom, jak skončí lidstvo nebo jak se lidské společenství zhroutí. Sám jich znám celkem dost a většinou obsahují…

  • Když...

    Název: Když... Fandom: Rychlé šípy Přístupnost: 12+ Shrnutí: Co když všechna naše životní setkání nejsou náhody, ale je to osud? Varování:…

  • Muž, který si hraje s vláčky

    Inspirace je mrcha podšitá a občas prostě skočí s tématem naprosto nečekaným. Jinak je to samozřejmě naprostá fikce. Mládeži zcela přístupná.…

  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 2 comments