sleepySnad jsem nezklamala Neviino očekávání, pokud si přále něco poněkud temnějšího. :)
Pro Neviathiel a taky pro ty, kteří milují Prahu jako já
Lehce se zachmuřil při průhledu Širokou.
Dokonalé město podle filosofie 19. století. Rovné ulice. Světlo. Touha vyhnat z města stíny, špínu, spodinu. Nedostatek pokory vyzvedl domy nad špičky kostelních věží, synagogy se ocitly ve věčném obležení. Uličky, živé tepny města, byly násilím narovnány.
Ale ani narýsované město nedokázalo zahnat stíny. Plížily se v bočních uličkách a nastraženým uším našeptávaly příběhy. O Golemovi schovaném v prachu Staronové synagogy. O ukřižované Židovce strašící V Tůních. A také o mladíkovi, který z neznámé pražské věže vstoupil přímo do nebe.
Otočil se, pokrčil rameny a usmál se.
„Lidé jsou slepí,“ řekl a rozplynul se.
